Hanobit, resp. nehanobit, a hlavně nezblbnout
„Zatrubme řiti na tubu, ať žije taťko náš UBU.“
Možná si někteří z Vás vzpomenou na příhodu hostinského Palivce z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, kterak běduje nad tím, jak se dostal vlastně za „nic“ do vězení. A na otázku za co se mu dostalo takového potrestání, mu Bretschneider, policejní detektiv odpovídá: „Za to, že jste řekl, že sraly mouchy na císaře pana. Oni vám už toho císaře pána vyženou z hlavy.“ Ponechme nyní sémantiku uvedeného sdělení jaksi stranou. Jistou dvouznačnost si ale připomeňme, čili císařpán na tom byl v době první světové války zřejmě hůře než mouchy – nedobře přijímán svými národy, protože je hnal do války a monarchie se hroutila, a příliš si z něj nedělaly ani mouchy, tedy dělaly, a to přímo na něj… A jak jinak, zase ta „švejkovština“ vejde do dějin a udělá z nás takové ty týpky, co jim není „nic“ svaté. Dokonce ani císařpán. No, a jak to bylo dál? Po vzniku ČR v r. 1923 dostal prostor zákon na ochranu republiky a dle něj byla tzv. chráněna i hlava státu, v tom čase prezident Masaryk. Období tzv. reálného socialismu si, jak jinak, vyžádalo své, a také v něm bylo tzv. hanobení představitelů režimu trestné sazbou až dva roky.
A jak a kam jsme se posunuli dnes? Prezident Havel navrhl odstranění z trestního zákona pasáž o hanobení prezidenta, stalo se tak kolem r. 1997. A jak je typické pro končiny vojáka Švejka – tolik vynášený Havel se časem stal taky terčem slov nikoliv vybraných, za něž by se nemusel stydět žádný slovník sprostých slov, a můžeme hledat např. ve Stručných dějinách nadávek a sprostých slov z r. 2007. A čas možná neběžel dostatečně rychle, a moudrost nemusí jít nutně ruku v ruce s poslaneckým mandátem, už tu máme nový návrh - vrátit do trestního zákoníku čin veřejného hanobení prezidenta republiky. Za jeho spáchání by lidem hrozilo až roční vězení. K jeho autorství se hrdě hlásí poslanec KSČM Zdeněk Ondráček a k němu se nejprve přidala „kopa“ (nečíst tlupa) podobně „moudře“ se tvářících zákonodárců, napříč stranami a hnutími v PS – a možná ten návrh jenom nečetli a někteří nepochopili. Ono to fakt není jedno a totéž, možná i proto posléze někteří, zřejmě však spíše na popud vnější, z celé té moralizující a trapností devastující anabáze začali pomalu couvat. Ne tak poslanec Ondráček, ten hodlá vytrvat. Přitom můžeme celé věci rozumět i tak, že „U nás v České republice chce zase být každý šašek ne ani tak humoristou, ale politikem.“[1] Anebo – jak je u KSČM zvyklostí – papeže tahle strana nemusí, ale když regionální primárky se blíží, nejeden takto kandidát ke své kandidatuře nábožně vzhlíží. A to už bude v příštím volebním roce 2017. A nejlépe se hloupne v houfu, proto ten původně nemalý počet dam a pánů z PS – více než 60, co se k návrhu přihlásil a jichž se problém opětovného zvolení může týkat.
Jedním z argumentů, který se uvádí jakoby ve prospěch takové zákonné úpravy, je, že není výjimkou v evropských končinách. Tzn. v režimu trestnosti pomluvy či hanobení, bez ohledu na to, kdo je cílem útoku, a platí ve 23 z 28 členských států Evropské unie. Další země evidují cosi jako zvláštní trestný čin hanobení člena královské rodiny nebo hlavy státu, viz třeba Švédsko, kde hrozí trest odnětí svobody až 6 let. Budeme-li tedy chtít býti tzv. papežštější než papež, čerpáme vlastně ze zkušeností našich evropských partnerů, řeklo by se tak nějak lehce, lehčeji až zjednodušeně. Jenže… Skutečně je vždycky to, co platí někde správné také pro nás? A měli bychom „slepě“, resp. účelově následovat každou takovou praxi? Ba dokonce, která se některým prostě bude hodit, protože jejich cíl prostě světí prostředky? A třeba ne hned na první, ale určitě na další pohled je zřejmé, že cílem takového ustanovení není ani tak výchova či příklad dobrého chování politiků směrem k občanům, zvláště některých, (nedej bože!), ale ve hře je účel těchto zástupců části politických elit, kteří tím kompenzují absenci vlastních myšlenek, názorů a konec konců perspektiv. Prostě namísto výchovy, která nese rizika nezdarů, pokusů i omylů, se tu prostě nadiriguje ze zákona poslušnost. No, a v opačném případě trest. Je to pohodlné, skoro by se dalo říci, že to může mít vliv na tržby v některých pohostinských zařízeních, kde se občas hanobí každý a všichni. Vznikají však další otázky:
· Budeme lepší, když se budeme trestat za to, že např. prezident republiky Zeman nemá k urážkám jiných daleko, a my bychom už ale nesměli tzv. vracet stejnou mincí?
· Kdepak je duch přímé volby, otevřeného občanského projevu, výchovného aspektu, který by měla šířit hlava státu, zatímco ta naše spíš rozeštvává porůznu sociální skupiny, když se tak nějak špatně vyspí nebo neladí s některým ze svých poradců?
· A jak moc daleko či blízko se posunujeme k tomu, že se začne sklouzávat k postihům názorovým, budou-li tomu nebo onomu v represivní náladě špatně znít?
A jistě lze pokračovat. Navrhovatel této úpravy pan poslanec Ondráček z KSČM, zřejmě i s ohledem na vlastní praxi před r. 1989, sdělil, že „Ten návrh byl připravován již delší dobu a teď zkrátka přišla řada na jeho projednání,“[2] tvrdí, že necouvne. Ta zásadovost možná některé potěší, jiné nadchne, ti zbylí snad budou mít rozum. Protože i dítě ví, že smyslem fungujícího rodinného sociálního prostředí je nejdříve výchova a až poté trest. V opačném případě je na problémy zaděláno a v dospělosti často už ani Freud nepomůže.
A možná jen poznámku v duchu znalce lidských povah, často v „nelidských“ podmínkách, Machavelliho: „Platí… všeobecné pravidlo, které nikdy neselže: panovníkovi, který sám není moudrý, nikdo dobře neporadí…“[3] A kdyby přeci jen někteří uvěřili výchovnému aspektu při trestání těch, co nahlas říkají, že císař je nahý a zatím by se měl tvrdit opak, či o tom mlčet, pak vězte, že se ocitáte v roli těch, co jsou na tom hůře než ti dnes a denně klamaní, protože tak činíte sami a ještě k tomu dobrovolně. A v tom už žádný zákon nepomůže, snad jen Freud může kroutit i po těch letech nevěřícně hlavou.
[1] MARYNČÁK, R., Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Praha: KMa, s. r. o., 2007, s. 385. ISBN 978-80-7309-496-6.
[2] Pitomost a návrat k totalitě. Je to „krásný dárek“, píše tisk o hanobení. Idnes.cz [online]. Dostupné: http://zpravy.idnes.cz/hanobeni-prezidenta-zakon-dcp-/domaci.aspx?c=A161116_085307_domaci_hro [cit. 28. 11. 2016]
[3] MARYNČÁK, R., Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Praha: KMa, s. r. o., 2007, s. 385. ISBN 978-80-7309-496-6.
Hana Svobodová
Nebezpečí určovat, kdo je či není lůza, volbami neskončí. Můžeme se těšit.
V prvé řadě už nyní můžeme říci, že vesnice pro lůzu jechytlavéoznačení, protože jistě neujde pozornosti dokonce i za hranicemi Mostu a jeho okolí. A co si v předvolební době přát víc!
Hana Svobodová
Mostecké předvolební kolbiště aneb papír unese hodně
Zřejmě nejen Most, ale i další obce a města se v tomto a pokračujícím období týdnů a měsíců stanou jakýmsi „otevřeným kolbištěm“ pro politické subjekty usilující o voličské hlasy v letošních podzimních komunálních volbách.
Hana Svobodová
Víceletá gymnázia: rušit či nerušit?
Problém je ale poněkud složitější. Dovolím si reagovat na některé texty, debaty, s jejichž obsahem se mi podařilo v poslední době na téma víceletých gymnázií, resp. vzdělávání u nás seznámit.
Hana Svobodová
Čapí hnízdo není Freudovým přeřeknutím, to je vizitka polistopadového vývoje u nás
Navzdory zpolitizování, causa Čapí hnízdo jasně spojená s A. Babišem a dalšími sahá do politiky, ba dokonce politiku velmi zasahuje.
Hana Svobodová
Branná výchova, ano či ne?
Co si z tohoto předmětu pamatuji? Nemyslím si, že jsme v ní dostávali nějak výjimečné dávky o vlastenectví, neučili se o revolučních včerejšcích, a už vůbec ne o zítřcích.
Hana Svobodová
Beze zbraně nám prý něco chybí. Se zbraní přebývá, ale rozum to není, milý pane
A pořád nejsme lepší! Pravda, můžeme se nakonec postřílet a vlastně ani nepoznat, zda je nám líp nebo hůř.
Hana Svobodová
S mýdlem na Hrad
Nemusíte patřit k „Pražské kavárně“, a stejně tam nakonec patřit budete, protože vás třeba odpuzují hradní eskapády např. prezidentova okolí. A konec konců každý někam patří.
Hana Svobodová
OSVČ, živnostníci nejsou podnikateli, dokonce ani „pseudopodnikateli“
Ne vždy se zadaří a některá vyjádření, ač nemusejí být v zárodku myšlena nikterak nepřátelsky či nenávistně.
Hana Svobodová
Jak se vlastně změnil člověk, který vyměnil kyj např. za krátkou poloautomatickou zbraň
Nevím, zda se bezpečněji cítí občané, kteří mají zbraň, ať už legálně či nelegálně drženou. Ale zcela určitě musejí mít nějaký důvod.
Hana Svobodová
Výsledky voleb v Nizozemí, aneb vše souvisí se vším
Naštěstí se nepotvrdily dramaticky se tvářící scénáře o vítězství Wildersovy Strany svobodných, které by již tak „rozkolísanou“ unijní mapu Evropu zřejmě neposílily z hlediska perspektiv a scénářů dalšího vývoje.
Hana Svobodová
MUDr. Alena Dernerová vyhrála díky nezájmu voličů
Protože jsem také patřila k těm občanům, kteří podali podnět k přezkoumání a zneplatnění podzimních voleb v Mostě v r. 2016, více také na webu www.hnutiommo.cz, ...
Hana Svobodová
Korektnost nebo pazourek v souvislostech Trumpova prezidentování
Svého času to byl Václav Klaus, ex-prezident, který vyhlásil „válku“ politické korektnosti. Pravda, na korektnosti jsou založeny také sociální vztahy obecně. Pokud by tomu tak nebylo, kde by bylo např. opětovné zvolení V. Klause
Hana Svobodová
Opětovná kandidatura MUDr. Aleny Dernerové, aneb v Mostě zase dobrý!
Voliči věřili a věří dodnes, že známá dětská neuroložka péčí o děti, naše děti přeci, je dostatečnou zárukou pro to, aby byla volena, zvolena a dál už to nikoho moc nezajímá, co se děje.
Hana Svobodová
Mocní často obětují své věrné, o ostatní se postará strach
Bylo-li by toto skutečně zkoumáno jako něco, co samo o sobě předčí „závadnou“ povahu konání J. Forejta, pak by bylo s podivem, že by orgány činné v trestním řízení konaly natolik „laxně“, jde-li o velmi blízké prezidentovo okolí.
Hana Svobodová
Realisté musejí být velkými idealisty, aby to o něčem bylo
Můžeme se ptát, co bude, až nespokojenost dojde... Anebo, kde a co všichni také z týmu Realistů dělali, na čem a s kým v těch „kritizovaných“ časech pracovali...?
Hana Svobodová
„Třetí cesty“ amerických prezidentských voleb, ...
aneb věnujme pozornost i tomu, co tzv. vyšumí Vnímáme a straníme především účinkům, kterým jsme schopni podlehnout, a dokonce činit z nich „sofistikované“ závěry.
Hana Svobodová
Zrušme senát, volme „Babišovo hnízdo“, aneb Orwellův odkaz 20..
Když v roce 1996 proběhly historicky první volby do senátu od doby, co otcové zakladatelé Československa v ústavě z r. 1920 umožnili volby do senátu, uplynula nějaká ta voda. Některé subjekty a někteří kandidáti se netajili tím...
Hana Svobodová
Čas dekretů nových?
A zatímco se jím svého času „favorizovaný vysokoškolský učitel Konvička s mírou nevkusu sobě vlastní pokouší s kadibudkou urazit svobodu vyznání jiných (před velvyslanectvím Saudské Arábie), ...
Hana Svobodová
Exit, trest smrti a Taggart. A nejde jen o detektivku.
Léto přeje dovoleným, prázdninám, nám... Každý je trávíme po svém. Těm, co příliš měnící se klima, s ohledem na sluneční žár, přemíra slunečních paprsků vadí, či dokonce škodí na zdraví, musejí spíše vyhledávat stinná místa.
Hana Svobodová
O Mnichovu? Nejenom. Pár postřehů s odstupem.
Když umírají lidé, je to vždycky špatně. A nejen to, něco špatného je v nás. Nemám v úmyslu obhajovat střelce z Mnichova. Zabil či zapříčinil smrt a zranění několika dalším lidem. Způsobil psychické trauma nemálo dalším,...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 541x