„Já debil, ty debil…“ O čem to ale svědčí?

Pro někoho terminologie naprosto běžná, pro jiné důvod se pohoršit, další mávne rukou.

Zmiňuji-li nedávné vyjádření paní primátorky za ANO Krnáčové: „Není tam jenom jeden debil, omlouvám se, ale je tam více debilů. Všechny firmy na sebe vzájemně svalují vinu. To nás ale vůbec nezajímá. Toto překračuje rámec mé trpělivosti“.[1] Jedná se o vyjádření k táhnoucí se kauze pražského tunelu Blanka. Nebylo by příliš seriózní pouštět se do pojednání o této kauze, neboť evidentně s ní mají problémy samotní aktéři – politici (minulí i současní) a realizátoři. Navíc se celá věc dosti posunula na mediální úroveň a je tudíž náležitě politizována, přičemž řada z odborných přístupů se vytrácí anebo se na ně teprve čeká. Přesto evidentně politici „vzniklí“ po komunálních volbách na podzim 2014 si zřejmě s touto záležitostí nevědí rady a tak dávají alespoň průchod emocím. Politicky to totiž může být pro některé „Konečná! Vystupovat!“ Prostě – „dešti, větru, neporučíš“. Pravda, snahy byly… Celá věc však má ještě jistý kontext a možné souvislosti. I když se často tak trochu víc opomíjí fakt, že volení politici jsou obrazem naším, často vlastním, resp. odrazem těch, co je volí, a mezi lidem „v podhradí“ pro výrazivo „tvrdší“ prý prostě netřeba chodit daleko, do toho podobné přístupy světí a jistí hlava státu, sem tam nějaký ten populismus „býti co nejvíc naroveň svému lidu voličskému“ – dohromady nějaký ten „debil“ jakoby nehrál skoro žádnou roli. Jenže ono to není tak jednoduché. Rozdáváme-li nálepky o „normálnosti, retardaci, imbecilech“ nebo právě „debilech“ vlastně se tím cpeme do vrat odborné psychologické a psychiatrické terminologie, přičemž jde o označení mající odpovídající diagnózy a klasifikaci. Od některých politiků to někdy opravdu sedí! Např. právě v případě „debila“ jde o to, „že vaše IQ se pohybuje někde mezi 50 až 69, což podle nové mezinárodní klasifikace nemocí odpovídá lehké retardaci. Útěchou vám může být, že s touto diagnózou jste schopni se vzdělávat v praktické škole a většinou i samostatně fungovat v běžném životě.“[2] Přihlédneme-li k rozčílení, v němž se mohla paní primátorka nacházet, o to více tu diagnostikovala část poměrně renomovaných firem, které tedy jakoby z pohledu svého vedení „nic, moc.“ Tím poněkud zkalila vodu páně Babišovu opakovanému tvrzení o „řízení státu jako firmy“. Býti v rukou některých „debilů“ zřejmě nevěstí nic příliš dobrého.

Tzv. ve hře však může být prostě a jednoduše to, že paní primátorka prostě nevidí východisko z nedobré situace a termín odevzdání tunelu jeví se býti v nedohlednu. Jenže ono se stále více začíná ukazovat i to, že onen „boj proti korupci“ prostě padl z piedestalu mediální příznivosti. Jen málo je totiž za těmi líbivými frázemi „boje proti korupci“ vidět systémové změny, jak jí opravdu účinně bránit. Vcelku nesdílím ani optimismus paní primátorky stran pověření právě poslance B. Schwarze (za ANO; předseda ZO Severočeši Lom) zřídit další z parlamentních vyšetřovacích komisí (tedy těch, kde se i za účast ve v jejich vedení na úrovni sněmovny platí). Jinak také mj. radního z Lomu u Mostu. Praxe tamější vládnoucí koalice, jíž ráčí být tento pán součástí, je více než „úsměvná“ a zároveň devastující nejen pro Lom, ale i pro obsah politiky obecně.

A možná je ta prozaičnost podobných „příběhů“ spíše v duchu následujícího: „kdykoliv se potkáme s urážkami, doporučuji si připomenout psychologický mechanismus zvaný projekce čili nevědomé promítání a připisování vlastních nežádoucích psychických procesů, vlastností a záměrů jiným osobám. Naprosto přesně popsala projekci maminka Forresta Gumpa, když říkávala: "Pro hlupáka každý hloupý!"“[3]

[1] Rozčílená Krnáčová: U tunelu Blanka
může jít o zločinné spolčení. Lidovky.cz [online]. Dostupné: http://byznys.lidovky.cz/rozcilena-krnacova-u-tunelu-blanka-muze-jit-o-zlocinne-spolceni-pwt-/doprava.aspx?c=A150305_140641_ln_domov_ele [cit. 7. 3. 2015]

[2] Průvodce psychologickými urážkami. Psychologie.cz [online]. Dostupné: http://psychologie.cz/pruvodce-psychologickymi-urazkami/ [cit. 7. 3. 2015]

[3] Průvodce psychologickými urážkami. Psychologie.cz [online]. Dostupné: http://psychologie.cz/pruvodce-psychologickymi-urazkami/ [cit. 7. 3. 2015]