„Migrant“ v nás

Zaujala mě nedávná úvaha P. Robejška na téma Migranti a stabilita západní společnosti[1] končící apelem, že „Evropané tedy mohou volit mezi oslabením demokracie a oslabením přílivu běženců. Ach ano, existuje ještě třetí možnost. Zůstat stejně pasívní jako doposud a vzdát se.“[2] V prvé řadě musím podotknout, že nepatřím k fanatickým odpůrcům běženců, stejně jako v tento čas nepodporuji volání do zbraně na našich hranicích. Přesto v žádném případě nepodceňuji bezpečnost vnější ani vnitřní. Sotva ale nemohu nevnímat bičované xenofobní nálady nejen u nás, stejně jako jejich zneužívání a v tomto kontextu často lavírujících zástupců některých domácích i zahraničních elit. Za další – přijde mi uvážlivější, že než na uprchlíky střílet - jak k tomu vybízejí některé „pomazané hlavy“ našich zákonodárců - je žádoucí začít řešit příčiny tohoto stavu a vytvářet účinnější tlak na vládnoucí elity, aby přestaly lehkomyslně hazardovat s politikou a důvěrou v základní hodnoty demokracie. Hodnoty, na něž se poukazuje také jako na ty, spojené s „koncem důvěry občanů státu v demokracii na úrovni vládnutí.“[3] I tak mohu vnímat význam apelu P. Robejška – tzn. nezůstat pasívní a nevzdat se.

Migrační vlna nám ukazuje nikoliv ojediněle vyhřezlý problém s těmi, kteří opouštějí svou zemi, státy, v nichž často zuří válečný konflikt, jejichž bída je u většiny z nich přesně taková, že již nemají, co ztratit a ztratí-li přitom ještě svůj život, často jejich jména ani nikdo nedohledá. Popravdě, nebudou ani nikoho zajímat.

Migrační vlna je částí problémů tohoto světa a v něm panujícího systému ekonomického, politického a mocenského obecně - tedy kapitalismu, na čele se zástupci, markanty, právě zmiňovanými elitami, jež nám vládnou v míře námi a nám zprostředkované. A pokud i P. Robejšek připouští, že „migranti mohou, představovat problém i tehdy, když nechtějí nic jiného než lepší podmínky pro život.“, může to znamenat, že ony „lepší podmínky“ jsou pro tento systém problémem a nedokáže je naplnit. V kontextu upadající důvěry občanů v efektivitu (politickou, organizační i řídící) tohoto systému jde o problém závažný. Problém o to složitější, že v globálním světě, v němž žijeme a kde se snoubí objektivní realita s naší subjektivní daností, bohužel nestačí, že se „Elita každé země má povinnost starat… o její prospěch.[4] A to minimálně proto, že „Sociální spravedlnost, svoboda a symetrické uznání jsou k dispozici komukoli, i těm, kteří dávno rozpoznali, jak osvobozující účinky má svoboda pohrdání nesvobodnými a zneuznanými.“[5] Mj. včetně staronových asymetrií – viz např. koloniální nadvláda pěstovaná často pod rouškou právě liberálních západních hodnot v zemích třetího světa, což pokračovalo i poté, co padl koloniální systém. Jak? Ve spojení mocenských elit Západu s domácími elitami právě v těchto post-koloniálních zemích. Dělat si iluze o reálně socialistických praktikách např. v zemích Afriky je snad již překonáno. A zatímco o zemích, z nichž většina migrantů pochází, se často hovoří jako o těch, jimž jsou cizí hodnoty západní (liberální) demokracie, ptám se: nestojí již otázka tak, zda se právě tahle forma liberální demokracie neodcizila v oněch západních zemích jejím vlastním občanům? Sílící xenofobie a hysterie by na to také ukazovaly. Možná právě díky jejich iracionalitě u většiny a její „racionální“ manipulací menšinovými odpůrci na jejich čele, tzv. vůdci.

P. Robejšek reaguje na tuto problematiku elit ve své knize „Svět viděný z Řípu“ slovy: „Elity chtějí řídit společnost, aniž by doopravdy věděly, co se v ní odehrává.“[6] A co „hrozí“?: „Buď se demokracie pozvolna změní v demokraturu elit, nebo bude elitám u volební urny stále důrazněji připomínáno, že většina obyvatelstva jejich názory a zájmy nesdílí.“[7] Moje nadšení pro „volební urny“ – už to slovní spojení s „urnou“ mě nenaplňuje přílišným optimismem, učteme-li, v jakém stavu se nacházejí naše stranicko – politické elity. Na prohlubující se propast elit a většiny poukazuje i B. Horyna s odkazem na Nietzscheho Zarathustru: „příslušnost k druhým založená na symetrickém uznání dává poslednímu člověku identitu, v níž se cítí rovnoprávný s druhými.“[8] Toto tvrzení skrývá výzvu, která je zatím mnohým neznámá, jiným nesrozumitelná, dalšími opovrhovaná pro svou údajnou „levicovost“, „levicovými“ pro stejnou „levicovost“ obávaná, neboť i je samotné ohrožuje v jejich „identitě“ se stávajícím systémem, díky němuž udržují své „stranictví“ a domnělou „jinakost“, stejně jako hmotnou zainteresovanost.

Takže… Je tedy migrant tím „negativem“ v nás? Ano, je „bezpočtem elementárních antitezí a nepřekonatelných vášní.“[9] Je předpokladem pro „poznání podmínek možnosti přežití světového lidstva jakožto lidského, tj. lidsky důstojného přežití.“[10] „Lidstva“, které opovrhuje antitezí „migrant“ a mělo by zatím usilovně pracovat s tezí „člověk“.

[1] Migranti a stabilita západní společnosti. Blog.Aktuálně.cz [online] Dostupné: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=25745 [cit. 17. 8. 2015]

[2] Tamtéž.

[3] HORYNA, B., Kapitalismus: mýtus jednoho slova. Politické eseje. Praha: Filosofia, 2014, 26 s. ISBN 978 – 80 – 7007 – 418 3.

[4] Migranti a stabilita západní společnosti. Blog.Aktuálně.cz [online] Dostupné: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=25745 [cit. 17. 8. 2015]

[5] HORYNA, B., Kapitalismus: mýtus jednoho slova. Politické eseje. Praha: Filosofia, 2014, 29 s. ISBN 978 – 80 – 7007 – 418 – 3.

[6] ROBEJŠEK, P., Svět viděný z Řípu. Praha: Alfa Publishing, s. r. o., 2006, 14 s. ISBN 80 – 86851 – 55 – 9.

[7] Tamtéž, 14 s.

[8] HORYNA, B., Kapitalismus: mýtus jednoho slova. Politické eseje. Praha: Filosofia, 2014, 52 - 53 s. ISBN 978 – 80 – 7007 – 418 – 3.

[9] HORYNA, B., Kapitalismus: mýtus jednoho slova. Politické eseje. Praha: Filosofia, 2014, 59 s. ISBN 978 – 80 – 7007 – 418 – 3.

[10]Tamtéž, 63 s.